Mladší žáci na PAINTBALLU v Klecanech

V neděli 22. 9. 2019 jsme využili změnu v rozlosování základních skupin ligy, tento den vypadl z listiny jako hrací, a s drtivou většinou týmu (chyběli pouze dva hráči) a i některými rodiči jsme vyrazili na paintball do Klecan. Na poslední chvíli se, bohužel, musel omluvit Vohňa (trenér), kterému zlotřilý pragovák při sobotním ligovém zápase pochroumal záda natolik, že byl vyřazen z účasti.

Už na začátku sezony jsme všem hráčům vysvětlili, že vytvoříme maximálně profesionální zázemí, a to včetně mimohokejových aktivit, protože „nejen hokejem živ je pozemkář“. Na oplátku od nich chceme maximální možné nasazení při trénincích a zápasech. Přestože nejsou na začátku sezony výkony zdaleka ideální, podařilo se splnit první cíl sezony a postoupit do skupiny bojující o titul (i když hodně těsně, jako poslední postupující na skóre). Tedy vlastně PAINTBAL, tato mimohokejová aktivita, byl  odměnou za splnění cíle a také jakési nabuzení do, v dobrém slova smyslu, lítých bojů o titul v nadstavbové části, jejíž část nás ještě na podzim čeká (dohrává se na jaře).

Jsem přesvědčený, že celé paintballové dopoledne se vydařilo a líbilo se jak hráčům, tak i přítomným rodičům, z nichž se část zúčastnila tvrdých bojů v Alcatraz aréně. Po nebytném bezpečnostním školení, bojovém vystrojení a vyzbrojení, byli účastnící rozděleni na dva týmy (červení/černí). Rozdělení a další proškolení z pravidel provedl generál arény, který nemilosrdně trestal jakékoliv vyrušování.  Každou nepozornost při svém výkladu trestal dřepy, a tak si v rámci školení někteří slušně vylepšili objem stehenních svalů (rušíš = 10 dřepů). Na dřepy jednoznačně zvítězili nejmladší členové našeho týmu.

Týmy hrály celkem 4 hry. Na začátku byl sice stanoven maximální limit 200ks kuliček, ale ten vzal rychle za své, kdy opět zejména mladší část bojovníků volila způsob střelby mohutnými dávkami „ala kalašnikov“ namísto přesného míření. Výsledek není úplně důležitý, a i přes pár slziček, při trochu bolestivějších zásazích, ovšem ne větší intenzity než při pozemáku, se všichni více než 2 hodiny dobře bavili. Velký dík patří zmíněnému generálovi, který vždy, rychle a energicky dokázal vrátit do patřičných mezí všechny nepravosti, a všechny hry tak proběhly v pořádku a dle pravidel.

Závěrečný společný oběd ve Sportklubu Klecany byl opravdu skvělou ukázkou organizace v gastronomii a zcela jistě by to ocenil i pan Polreich. Během necelé hodiny nám (23 osob) bylo naservírováno velice chutné jídlo (celkem 9 druhů jídla, včetně 4 druhů pizzy), my ho s chutí, po lítém boji snědli, zapili, zaplatili a spojeni odcházeli.  Za to patří poděkování Sportklubu Klecany, zejména pak panu kuchaři.

My tak mohli završit příjemné nedělní dopoledne, které jsme strávili z větší části oblečeni do rozdrbaných maskáčů namísto našich nových dresů. Běhali jsme mezi barely, sítěmi, paletami a jinými překážkami po kamení a kořenech namísto upraveného hřiště a běhaní mezi brankami.

P. S. Když teď nad tím tak přemýšlím tak je ale spousta dalších věcí podobná. Masky sice trochu jiné, ale důvod použití stejný. Rukavice, ano na pozemák jedna, na paintball dvě, ale dokonce vypadají skoro stejně. A hlavně dostat zásah paintballovou kuličkou a pozemákovým balonem bolí úplně stejně.

David Boháč

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..