Přípravka bronzová, zlatá

V sobotu 23. listopadu jsme vyrazili do Hradce Králové, abychom se zúčastnili 23. ročníku tradičního, místního halového turnaje – Suda CUPu. Tato mezinárodní akce nicméně rozhodně nežije jenom ze své minulosti. V Hradci na organizaci zjevně usilovně pracují, a proto jsme mohli zažít dobře organizovaný turnaj ve skvělé mezinárodní konkurenci týmu z Polska, Chorvatska, Slovenska a samozřejmě od nás, z Čech. My jsme přihlásili po jednom týmu do každé kategorie, tedy do U10, U12 i U14.

Nejmladší kategorií byla přípravka (U10). Někteří borci se obávali souběhu s nedělním programem, kdy jsme měli na programu první kolo halové soutěže. Možná i proto jsme do Hradce vyrazili s osmi hráči, včetně Mikiho, připraveného nastoupit do brány. 

Vzhledem k neuvěřitelné porci plánovaných 100 (!!!) zápasů v rámci jediného dne jsme základní část museli odehrát v alternativní tělocvičně blízké základní školy. Jednalo se o velmi malé hřiště bez obvyklých mantinelů a s provizorními, menšími brankami. Hrálo se ve čtyřech hráčích, bez gólmana. Miky tedy zaskočil v poli a vedl si moc dobře.

V prvním zápase jsem těsně (3:2) zdolali jeden z týmů chorvatského Záhřebu. Spíše než o výsledek jsme však bojovali s podmínkami. Naši hráči se postupně přizpůsobili a minutu od minuty se zlepšovali.

Ve druhém zápase to však nestačilo na tým Hradce „09“ (hráči narození v roce 2009). Hradec byl lepší a náš mixovaný tým „09+10“ prohrál jasně 0:5.

Odhodlání, které bychom možná u dospělých nazvali i jinak, vyplývající z prohry bylo na týmu vidět hned na začátku utkání s polskými borci z KS Cieszyn. Rychle jsme se dostali do slušného náskoku a byli jsme rozhodně lepší. Ke konci zápasu jsme však obdrželi rychle pár laciných branek, včetně jedné zjevně neregulérní v posledních sekundách, a byl z toho nečekaně výsledek 5:5.

Těžko jsme se přenášeli přes křivdu ze zápasu a měli jsme spíše potřebu delegovat všechno zlo světa na pány rozhodčí, namísto toho, abychom polskému soupeři nasázeli deset gólů. A že to bylo  v našich možnostech!    

Přesto jsme se nakonec dokázali soustředit na pozitivní cíle a poslední dva zápasy ve skupině jsme ovládli v exhibičním rytmu 7:1 a 7:0 proti Jičínu a holčičkám ze Záhřebu. V tom posledním zápase gentleman mezi trenéry Petr Bárta zakázal střílet další góly, když viděl míru demoralizace v soupeřových řadách. Tak sportovní gesto asi oceníme spíše my rodiče.   

Ve skupině jsme skončili druzí a do velké sportovní haly v Hradci jsme se přesunovali k odehrání zápasu o třetí místo! Byl to už skutečný hokej s brankami, gólmanem, na větším hřišti. Narazili jsme tam na KPH Rača Bratislava a nebyl to jen tak nějaký tuctový nervák. Byl to skutečný horor 😊.

Utkání skončilo po základní hrací době 2:2, přičemž většinu času jsme vedli. A došlo na nájezdy. V první sérii po třech hráčích uspěly oba týmy dvakrát. Následoval režim jednoho nájezdu na každé straně. Jeden tým dá, druhý musí dát. Jelo se snad třikrát nebo čtyřikrát. Nejsem si jist. Hrdiny se stali Miki v bráně a Kája, která v pohodě dala oba své pokusy. Vítězství! Třetí místo v této konkurenci! Bomba!

Dominik Lauer (2010) získal za celý turnaj získal cenu pro nejužitečnějšího hráče. Odbránil úžasně celé dlouhé pasáže. Nicméně chceme ocenit všechny „2010“ hráče, kteří byli prostě skvělí. Vítek Čermák, Bětka Bělohlávková i několikrát zmíněný Miky Felt tvořili početně polovinu týmu a společně se staršími kamarády prostě, nejméně podle mého názoru, vyhráli.

Robin    

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..