Deníček trenéra Dušana

25. srpna zazněla Vuvuzela naposledy. Stany byly sbaleny, odpad uklizen, šatny zameteny, a motory nastartovány. Týden soustředění mládeže Sokola Kbely sice skončil v pátek večer vyhlášením cen, ale úplný konec všeho nastalo až tehdy, kdy zvuk motoru posledního auta utichl v dáli. Každý den si psaly děti deníček, postřehy kapitánek týmů se pak přepisovaly na internetové stránky. 

Věnuji se pozemnímu hokeji od svých deseti let. Zažil jsem za tu dobu spoustu krásných chvil, bídných momentů, zoufalství i euforické radosti. To vše ke sportu patří. Nejvíce je však bolesti, protože fyzické výkony, které podáváme na hranici svých možností, bolí. Každé utrpení má ale svou odměnu v podobě euforie ze hry, vítězství a nezaměnitelnému přátelství v kolektivu. Proto u sportu, v našem případě u pozemního hokeje, zůstáváme. Já tedy určitě.

Dušan HrazdíraVedro, které panovalo tento týden, jsem zažil jen jednou. Při přípravě na pohár Družba 1988, kdy se pravidelně každý rok setkávaly mládežnické výběry z Maďarska, Sovětského svazu a NDR, nemělo ani smysl kropit škvárové hřiště TJ Pragy v Karlíně, protože během pěti minut bylo suché a oblaka prachu suché škváry byla – „příšerná“. Každá doba má své…

I proto patří všem účastníkům můj veškerý obdiv a úcta, že i přes množství útrap, které si trenéři včetně mne vymysleli a naplánovali, malí sportovci se zatnutými zuby (mnohdy pochopitelně s připomínkami) dotáhli do konce. Ne všechny testy se daly zvládnout „levou zadní“. Například 12 minutový běh, nebo 3×300 metrů vyžadovaly velké volní úsilí. Je to pro vedení oddílu dobrý signál, že pokud děti vydržely Litice 2012 ve zdraví, mohou být oddílu v budoucnu velkým přínosem a je jedno, kolik diplomů nebo kartiček za uplynulý týden dostaly.

Mohu říci, že složit a naplánovat tréninky pro takto různorodou skupinu nebylo jednoduché. Věkové složení dětí bylo široké, a technická a fyzická úroveň zrovna tak. Ale doteď si nikdo neztěžoval, tak doufám, že se nikdo nenudil. Já rozhodně ne. Bylo to mé první sportovní soustředění pozemního hokeje, kde jsem spal pod stanem, přejedl se hranolky, účastnil se bahenního zápasu a viděl zabíjet mamuty. Já byl spokojen. Ale příště to bude ještě lepší!

Veškeré deníky budou oskenovány a spolu s foografiemi zalomeny do kroniky, kterou si koncem roku bude možno buď stáhnout v PDF nebo na osobní prosbu vitisknout. 

Všem děkuji za účast a gratuluji k předvedeným výkonům.

CHAK DE! KBELY

Leave a Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..