Pozemní hokej patří k nejstarším sportovním odvětvím. Zprávy o hře dvou družstev, které se více než před 3 000 lety snažila malý míč prohnat zahnutými holemi brankou, jsou například dochovány v hrdinských perských básních. Z Persie se šíří hra na všechny strany a dobývá pozvolna celého světa. Hrála se v Tibetu (kde byla známa pod názvem „pulu“), Japonsku a v Indii.
Nejznámějším dokladem dávného původu pozemního hokeje je antický reliéf, objevený v roce 1922 jako součást Themistokleovy zdi u Athén. Je na něm zobrazeno rozehrání prováděné dvěma muži, přičemž další čtyři přihlížejí a očekávají výsledek. Důležité místo v historii pozemního hokeje zaujímá Irsko. Zde se podobná hra pěstovala velmi náruživě; opěvují ji dokonce i staré ságy.
Dvě skupiny mladíků hrají míčovou hru se zahnutými holemi. Reliéf na Themistokleově zdi, Athény, kolem 510 př. n. l.
Důležité místo v historii pozemního hokeje zaujímá Irsko. Zde se podobná hra pěstovala velmi náruživě; opěvují ji dokonce i staré ságy. Pozemní hokej podobný dnešnímu se začal hrát v první polovině 19. století na anglických školách.
V roce 1852 jsou definovaná první pravidla hry, která z valné části platí dodnes, jako například, že: „hráč nesmí hrát míček žádnou částí těla, pouze hokejkou, a to konkrétně jen na jedné (pravé) ploché straně. Druhá strana čepele je vypouklá (kulatá strana hole) a nesmí se s ní hrát.
Branka platí pouze tehdy, pokud ji útočící tým vstřelí z vymezeného prostoru před brankou tzv. střeleckého kruhu. Brankař nesmí míček zalehnout nebo držet, pouze odrážet a jako jediný může odehrát míč kteroukoliv částí výstroje. Pozemní hokej je bezkontaktní sport, a jakákoliv hra tělem nebo holí je zakázaná.“
Téhož roku (1852) byl založen Blackheath Hockey Club, který je nejstarším oddílem pozemního hokeje na světě.
Počátky pozemního hokeje v Českých zemí nelze přesně datovat. Nicméně jednou z nejdůležitějších postav v našem sportu nesehrál nikdo jiný, než proslulý sportovní propagátor a funkcionář Josef Rössler-Ořovský, který jako jednadvacetiletý sportovní nadšenec dovezl v roce 1888 ze zahraničí potřebnou výstroj i výzbroj a v Bruslařském Závodním Klubu se tak díky jeho nadšení začíná provozovat bandyhockey. Nejprve na ledě v zimním období, a jakmile se oteplí tak i na zemi.
Od té doby přibývá klubů, které holdují „hokeji na zemi“, tedy pozemnímu hokeji, ale populární je i bandyhockey na zemi i na ledě, který v té době hrají nejen muži, ale i ženy.
Svaz hockeyový byl založen na ustavující schůzi 11. prosince 1908 za účasti 11 klubů v restauraci Platýz. Po zániku Rakouska-Uherska se změnil název svazu na Československý svaz hokejový (ČSSH) a v roce 1919 zahrnuje již 25 klubů a 450 hráčů včetně hráčů bandyhokeje a pozemního hokeje, kterému se mnohdy lidově říkalo „landka“. V roce 1921 dochází pak k rozdělení ČSSH na dvě sekce; pozemní (ČSPH) a lední (ČSLH). Dlouhá léta funguje symbióza bandy hokej na zemi i na ledě – fotbal – lední hokej (případně ještě tenis), neboť spousta hráčů dovedla hrát všechny vyjmenované sporty.
Koncem dvacátých let se už bandyhokej na ledě přestává hrát definitivně a sportovci dávají přednost kanadskému hokeji. Tehdejší přední hokejová mužstva se rekrutovala především z hráčů kopané a tenisu. V té době ještě neexistoval hokejový specialista také proto, že se sezóna ledního hokeje řídila podle počasí. Jakmile začalo mrznout, míč a tenisová raketa se uklidila a vytáhly se hokejky a brusle.
Za historický milník lze rovněž považovat 7. leden 1924, kdy náš zástupce Dr. Jaroslav Řezáč stojí u zakladatelské listiny Mezinárodní federace pozemního hokeje (FIH), kde v letech 1924 – 1928 působí jako člen v nejvyšším orgánu Rady FIH.
Po druhé světové válce, respektive v dubnu 1949, přestává ČSPH existovat, a stává se Odborem pozemního hokeje při ČOS. Nadále se hraje pozemní hokej (landka) o jedenácti hráčích a bandyhokej o šesti, nicméně koncem 50 let byla nastolena otázka, zda je symbióza těchto dvou sportů nadále možná a účelná. Byly i pokusy hrát pozemní hokej o šesti hráčích, avšak tlak nadřízených tělovýchovných orgánů vyžadující v tomto ohledu jednotnou orientaci, vede k ráznému a definitivnímu rozhodnutí.
Pozemní hokej se upřednostní před bandyhokejem také proto, že na mezinárodní úrovni se hraje o jedenácti hráčích a u nás tak populární bandyhokej jinde ve světě neexistuje!
V roce 1959 už se žádné soutěže v bandyhokeji nezahájí, což má za následek ukončení činnosti řady oddílů po celé republice, zejména na Moravě. Za jistou náplast zániku bandy hokeje lze z části považovat první zápasy v sálovém hokeji, zimní varianty pozemního hokeje, avšak první oficiální soutěž v hale je zorganizovaná až v roce 1968.
Ačkoliv několik měsíců v souladu s federativním uspořádáním republiky již existuje Český a Slovenský svaz pozemního hokeje, dnem 27. září 1969 je znovu ustanoven Československý svaz pozemního hokeje (ČSSPH). 22. června 1991 je na hřišti SK Slavia Praha položena první umělá tráva, a po rozdělení republiky vzniká Český svaz pozemního hokeje (ČSPH). Od roku 2015 funguje i Pražský svaz pozemního hokeje (PSPH).
V roce 1908 se hrál první olympijský turnaj v pozemním hokeji mužů a tento kolektivní sport je nejstarším, dodnes hraným na LOH. Český reprezentační tým žen získal na XXII. Olympijských hrách v Moskvě v roce 1980 stříbrné olympijské medaile, když v jeho týmu hrála také dlouholetá trenérka Sokola Kbely Jana Vudmasková.
Pozemní hokej je sportem s dlouholetou tradicí a jako sport olympijský má na celém světě velkou popularitu. Světová federace sdružuje na 120 členů a evropská 44, což znamená, že se s ním zabývá kolem osmi milionů lidí, z nichž je 40 % žen. Velice populární je pozemní hokej v Asii, zejména v Indii a Pákistánu. Tyto dvě země po mnoho let ukazovaly směr celému světu. Ze světových týmů zmiňme Malajsii, Austrálii, Jižní Koreu, Nový Zéland, Čínu, Brazílii, USA. V Evropě udává vedoucí tón Belgie, Nizozemsko, Německo, Velká Británie a v těsném závěsu následuje Španělsko.
Oddíl pozemního hokeje ve Kbelích byl založený v březnu roku 1963 panem Jaroslavem Balounem, s přispěním pánů Šlechty a Máry, a od té doby se ve Kbelích hraje pozemní hokej bez přestávky do dnešních dnů.
Hrálo se zde na škvárovém hřišti a v roce 2002, za přispění grantu Magistrátu hlavního města Prahy, místního úřadu Kbely a sponzorských darů, se spolu s oddílem kopané uskutečnila přestavba šaten a hřiště.
V roce 2004 oddíl získal starou umělou trávu z pražské Slavie a jakmile dosloužila, uskutečnila se v roce 2007 další rekonstrukce hřiště. Za finančního přispění Magistrátu hlavního města Prahy a místního úřadu Kbely byl položen nový pískový povrch značky Edel třetí generace z Nizozemí. Po zapískování v březnu 2008 a brigádnických kosmetických úpravách jsme byli připraveni po osmi měsíční rekonstrukce vstoupit na nový povrch, který nám slouží dodnes.