LItice oplatily Halu

Na hřišti s umělým povrchem v Mnichovicích se v sobotu 16. června odehrálo finále Mistrovství České republiky v kategorii mladších žáků. Zůčastnily se ho pouze družstva, která splnily podmínku Českého svazu pozemního hokeje – odehrání minimálního počtu turnajů za rok. Sešlo se ve slunečném a teplém (35 °C) dni na osm týmů: Sokol Kbely, TJ Mnichovice, Plzeň-Litice A i B, HC Kadaň, HC 1972 Rakovník, HC Bolevec a TJ Bohemians. V základní skupině jsme přejeli Plzeň-Litice A 7:0, HC Kadaň 6:1 a Bohemians vysoko 9:0. Rozjetý rychlík vyhrál skupinu a v semifinále se měl utkat s druhým ze Skupiny A s HC Bolevec.

Bolevec měl skutečně vynikajícího brankáře, který také získal při vyhlášení turnaje ocenění, ale hráči a hráčky v černobílých dresech se tak nějak ploužily a ploužily, postávaly; běhat se nechtělo. Běh, to je základ. Pohledem reportéra, který píše tento článek a nafotil několik fotografií, subjektivně hodnotím výkon s Bolevcem jako vyhaslá kamna. Nakonec jsme však udolali soupeře 2:0 a ve finále o prvenství nás čekal tým Plzeň-Litice B.

Soupeř je to známý už z hal. S ním jsme se také setkaly ve finále o první místo, a tehdy jsme jednoznačně vyhráli. Tentokrát vše nasvědčovalo tomu, že to tak jednoduché nebude. Béčko Litic také prošlo skupinou bez zaváhání a po našem výsledku s Bolevcem si věřilo, protože oni ho porazili 7:0. (Viz. tabulka)

Zatímco ve skupině tým šlapal, v play-off se zkrátka nedokázal rozjet. První gól padl do naší sítě po důrazu soupeře. Tým se probudil. Začalo se hrát také díky neustálým instrukcím z lavičky. Trenéři zpocení ze slunce to skutečně neměli jednoduché. Je těžké nejen dávat správné rady, ale i usměrňovat hráče, kteří se místo soustředění se na hru zajímali o to, jak co kdo pískl… Emoce byly silnější.

I přes naše šance dával nakonec branky soupeř. Konečný výsledek 3:0 je sice smutný, ale nutno dodat, že i v takovém hicu, který žhnul nejen ze shora, ale i z rozehřáté umělé trávy byl každý na hřišti statečný bojovník. Odebrat nám míček bylo velice složité. Každý útok, který jsme vedli na soupeře byl nebezpečný. V tomto směru je potřeba vyseknout celému týmu velikou poklonu. Dostal se do finále, bojoval jako tým, jako kolektiv. Máme nejlepšího střelce. Toho nám nikdo nevezme. Víte kdo to je? Stříbrná medaile je naše a tu nám taky nikdo nevezme. Zlato? To si odvezeme příště!

Více fotografií na Rajčeti!