Suda Cup 2021 a Pošík mladší žáky prověřil

Mladší žáci vyjeli za tmy do Hradce Králové, a za tmy se vrátili. odehrával se tam totiž v sobotu 6. listopadu 2021 halový turnaj Suda Cup 2021, který se pravidelně koná se zahraniční účastí a trvá od rozbřesku po setmění.

Původně plánovaný dvoudenní se nakonec odehrál pro naši kategorii jen v jednom dni, a to ještě s účastí týmů starších, než 12 let, ale vzhledem k tomu, že jsme to brali jako přípravu, nevadilo to. Také i proto s námi jeli a chytali oba bráchové Feltové.

V prvním zápase jsme se střetli s U15 Hradecké Slávie, a podali jsme i přes prohru 0:2 velice optimistický výkon. Obě branky padly po zmatku v obraně před brankou, a každá padla v jednom poločase.

Ve druhém zápase jsme se střetli s jedním ze dvou týmů Jičína a kluci v něm podali soustředěný a precizní výkon korunovaný výhrou 5:0. V týmu, který zde byl složen zejména z účastníků hokejového kempu v Praze, bylo vidět, že nejen že chtějí, ale že i ví jak na to.

V posledním zápase ve skupině jsme se utkali s Polským KS Laskarze Cieszyn, který zde hrál velice kvalitně a naším cílem bylo vyzkoušet jiný herní systém a eliminovat tvůrce hry. Ten, mimochodem, měl od úvodního hvizdu rudo před očima a hrál velice argesivní a účinný individuální hokej. Pro mne byl tento zápas vrcholem soboty, protože tým podal fantastický výkon, bojovnost, srdce a odhodlání, které korunoval výhrou 4:3. Zajímavostí bylo, že i když se nám jen z poloviny podařilo eliminovat polského hráče číslo 22, branku nám nedal, dávali nám ji ostatní, ale způsobem pro mne nepochopitelným. Vždy to bylo, jako by se zastavil čas, a míček se odrážel od hráčů a hráček v modrých dresech tak, že skončil v naší brance.

V tabulce jsme skončili druzí a utkali jsme se o postup do finále s vítězem druhé skupiny AHTC Wien. Jsem za to rád. Pro nás to byla ukázková škola halového hokeje, která některé naše hráče frustrovala, protože i když věděli, co soupeř udělá, a připravili se na to, vždy to soupeř dokázal udělat. Tým z Vídně byl věkem staršího žactva a jel jak rudá mašina Sborné v dobách své slávy. Prohra 0:15 nám hodně podlomila kolena, ale i když jsem pěl nad neodevzdaným výkonem chválu, kluci chtěli alespoň dát branku a nechtěli tak vysokou prohru.

V posledním zápase v půl sedmé večer jsme chtěli uhrát proti týmu mladších žákyň z Hradce bronz, ale mé hlasivky začaly vypovídat službu a u kluků byla cítit fyzická i psychická únava. Někteří vstávali v půl šesté ráno, a už to bylo dlouhé i pro trenéra. Proto není divu, že v prvních deseti minutách tým absolutně vyhořel, vypadl z koncentrace, herního systému i taktiky a prohrávat 0:4 za tak krátkou dobu není nic příjemného. Vypadalo to na debakl, a každá střela prakticky končila v naší síti.

I přes tento frustrující úvod musím před kluky smeknout, protože nepříznivý začátek dokázal ke konci zápasu stáhnout na 6:7, a vyrovnání bylo na dohled. Nicméně nám dívčí Hradecká „Vlčí smečka“ dala další branku a už jsme neměli dostatek sil na změnu stavu skóre.

Skončili jsme na čtvrtém místě, ale to není důležité, turnaj zcela prověřil kluky a dal jim školu k nezaplacení. Byla to dobrá zkušenost a já jen doufám, že si z něho odnesou maximum.

Pro tradiční turnaj Dr. Pošíka, který se konal v neděli 7. 11. jsme pak sestavili družstvo převážně z mladší skupiny v týmu a hráčů, kteří neabsolvovali hokejový kemp. Doplnili jsme jej o brankáře z přípravky Matěje a vypomohli nám i Báša a Sam.

Hlavním cílem bylo prověřit mladší hráče, jejich nasazení, odolnost a pochopitelně schopnosti v halovém hokeji. Je nutné konstatovat, že převážily poznatky negativní. V první řadě se nám nepodařilo vsítit gól. Vázla komunikace na hřišti a ani nasazení některých hráčů nebylo takové, jaké bychom si představovali. Nicméně je třeba vzít v úvahu, že pro většinu hráčů to bylo první setkání s pokročilejším halovým hokejem a pro některé setkání zcela první. Výsledné páté místo odráží stav na hřišti.

Věříme, že hráči v obou turnajích načerpali nové zkušenosti, které je budou motivovat k lepším výkonům.

Marek a Dušan