Svatba na hřišti

V pátek 30. srpna se na hřišti oddílu pozemního hokeje Sokola Kbely uskutečnila velká událost. Ale ani zápas, ani medaile, ani poháry se nerozdávaly. Navlékaly se snubní prstýnky! Bezesporu poprvé v historii hřiště, potažmo oddílu, se místo zápasu konala svatba. Své ANO si řekli Eliška Štembergová a Vašek Podskalský.

Svatba na hřišti není každý den a možná i proto se sešlo nespočetně lidí. Budu mluvit za sebe. Znal jsem jich jen pár. Upřímně jsem čekal od toho hasičského auta, co stálo hned u brány, mnohem víc, ale asi jsem přišel pozdě. Nebudu sám, kdo byl poprvé v životě svědkem svadby, která se konala jinde než na obecním úřadě, v kostele nebo v zámku či na hradě. A proto mohu tvrdit, že to byl zážitek.

Počasí naštěstí vyšlo. Bylo slunce, teplo, zkrátka nádherně, jako tomu bylo asi vždy v životě obou hlavních protagonistů, kteří si místo sportovního dresu nebo píšťalky oblékly svatební šaty. Popravdě; bylo mi trochu smutno, protože když jsem na ně hleděl, jak stoji bok po boku před úřední osobou, odkud se zpátečka nedává, uvědomil jsem si, jaký je život rychle tekoucí voda. Jako by to bylo včera, když jsem oba potkal.

Elišku s bratrem Jirkou jako žáky prvního stupně základní školy Jílovská, kde jsem spolus Ivem Jelínkem a panem Kraftou založili jeden z prvních sportovních kroužků s pozemním hokejem, a oni (spolu s mediální hvezdou z Velkého Bratra Karlem Frýdem), byli mou řeholí, protože jsem jen kvůli nim jezdil přes půl Prahy dvakrát týdně, a snažil se je naučit základnímu hokejovému umění.

Vašek Posdskalský, neuvěřitelný špílmachr, který procházel od mladších žáků jako nůž máslem, v sobě má stále nepochopitelný talent v driblování, tahu na bránu a tvrdé puše pod břevno, ze které jde dodnes strach. Bylo mi ctí vést ho i v reprezentačním výběru do 16 let.

Co více dodat? Snad jen to, že Eduard bude další talentovanou ovečkou Kbelské líhně! Nemá totiž moc asi na výběr…

Vše nejlepší!!!

MG 4588