Úterý – soustředíme se na max
Pokaždé mám chuť napsat něco vtipného, co tu zažijeme, ale je toho tolik, že buď a to zapomenu, nebo s odstupem času, během dne mi to pak k večeru, kdy píši elaborát, už zas tak vtipné nepřipadá. Například věci, které si povídáme v šatně nebo ve sprše jsou fakt k popukání, ale pouze v kontextu konkrétní situace.
Ale i tak jsme třetí den soustředění zjistili při jednom nástupu, když se děti hlásily čísly 1-2-3-4-5 a tak dále, že nám to nevychází. Měli jsme tři družstva po dvanácti lidech, a poslední se hlásil číslem třicet pět. Pět minut jsme řešili, jak je to možné, až se ozval malý Vojta, že žádné číslo nemá. Uf…
Snažíme se. Jako trenéři. Makáme, abychom dali dětem co proto, abychom měli večer jistotu že usnou , ale oni jsou na baterky, neunavitelné. Pokaždé když saháme po vítězství, zařadí forsáž a začínáme na novo. …ale my vyhrajeme…
Dnes jsme měli k večeři ovocné knedlíky. S broskví, meruňkou nebo marmeládou. Našli jsme experty, co měli velké problémy sníst jedno sousto a máme borce, co spucli tři. Ten knedlík byl velikosti zaťaté pěsti dospělého chlapa metr devadesát sedm velikého. Griebl jich sežral OSM!!!!!! Po večerním programu se někteří ještě dorazili polévkou; mňam… Griebl si dal taky jednu porci polévky a rohlík k tomu. Když jsem se ho ptal: „jak je?“, odpověděl jen „uhhhm…“
Evidujeme jen drobná zranění, ale zítra je volný den, tak se zahojí.
Evidujeme narušování koncentrace trenérů dvojicí mladých tenistek, které každé ráno mají na vedlejším kurtu přátelský zápas. Jak máme nervy napjaté, a lekáme se při každém výkřiku, či heknutí dětí, že se jim něco stalo, v jejich případě jsme na nervy z každého úderu, co odehrají…
Dnes jsme v celotáborové etapové hře na téma CHINA měli vědomostní soutěž a některé otázky byly zapeklité. Třeba odpověď Bajkal a Eldorádo. Znáte správnou otázku?
